CENTRUM » Rozhovory » Rozhovor s Gonsar Rinpočhem

Rozhovor s Gonsar Rinpočhem

Gonsar Rinpočhe: Život věnovaný oddanosti Mistrovi

Nejctihodnější Geše Rabten Rinpočhe byl význačný tibetský Mistr naší doby. Byl Mistrem mnoha Tibeťanů a také mnoha lidí ze Západu. Byl prvním pionýrem buddhismu na Západě, zvláště naší tradice. Pro mne osobně byl nejen hlavním učitelem, ale také duchovním otcem; nejen duchovním otcem, ale také opravdovým otcem a matkou, učitelem a Buddhou; to vše v jednom. Měl jsem opravdu velké štěstí: narodil jsem se jako lidská bytost v zemi, kde byla šířena Dharma, v rodině praktikujících.

Byl jsem rozpoznán jako Tulku, a tak jsem přišel do kontaktu s mnoha učeními Dharmy a s mnoha učiteli, ale přes všechno toto štěstí největším štěstím v mém životě bylo, když jsem potkal Geše Rinpočheho. Na počátku přišel Geše Rinpočhe ke mně (díky Tričang Dordžečhangovi, který jej vybral jako mého učitele), protože jsem byl Tulku. Tulkuové obvykle, zvláště určitého typu, mají obrovské štěstí, že jejich soukromý učitel je stále s nimi, naproti tomu mniši musí jít na zvláštní místa, aby obdrželi učení.

Ale samozřejmě pro některé Tulku to nebylo vždy příjemné, poněvadž s nimi býval velmi přísný učitel. Věděl jsem, že mnoho mých přátel Rinpočheů mělo velmi dobré, učené a moudré učitele, ale když jsem se na ně díval nebo poslouchal jejich vyprávění, přece jsem pochopil, že není jednoduché nalézt Mistra tak laskavého jako Geše Rabten. To neplatí pouze pro mne, ale i pro všechny jeho žáky.

Byl jsem opravdu velmi šťastný. Když ke mně přišel, nenapadlo mě, jestli je nebo není přísný učitel. Ovšem od prvního dne mi ukázal laskavost a lásku a samozřejmě mě velmi dokonalým způsobem vychovával s velikou trpělivostí, láskou a péčí, prostě něčím, co dokonce předčilo mojí laskavou matku.

Nikdy jsem nepoznal otce, protože odešel, když mi byli 3 měsíce, ale vždy jsem byl se svou laskavou matkou, ale laskavost Geše Rinpočheho byla opravdu větší než mé maminky; to bylo opravdu něco velmi neobyčejného. Byl jsem líné dítě, ale Geše Rinpočhe mne vychovával s velkou moudrostí, trpělivostí, láskou a laskavostí, že mohu říci, jestliže je něco pozitivního, pak vše pochází pouze od něj. V Tibetu jsou Mistři velmi přísní; je běžné, že své žáky bijí. Všichni mí kolegové Tulkuové často dostávají požehnání tohoto druhu! Ale Geše Rinpočhe mě nikdy nebil. Když jsem dělal něco opravdu velmi špatného, zatvářil se jen mírně rozzlobeně. To stačilo, vždy to silně zapůsobilo.

Žil jsem s ním 33 let téměř každý den až do jeho posledního vydechnutí. Dostal jsem od něj všechna učení, abecedou počínaje. Ale nejdůležitějším učením byl jeho vlastní příklad. Kupříkladu jsem od něj obdržel učení Lamrim, ale důležitější než to samo bylo, že soustavně Lamrim demonstroval ve svém každodenním životě, počínaje stálou oddaností Mistrovi.

Měl několik Mistrů: velmi známého Geše Čhampa Kedrupa, jednoho z uznávaných starších žáků Pabonky Rinpočheho, Ling Rinpočheho, minulého Gonsara, mého předchůdce a minulého Čhampa Rinpočheho (je znám jako manifestace Majtreji), který mu udělil obě vysvěcení. Avšak jeho hlavním učitelem byl Tričang Dordžečhang, se kterým se vždy o všem radil a jehož rady vždy následoval.

V době, kdy pobýval v klášteře, nejenže sledoval klášterní program - učení, debaty atd., každodenní program - a zároveň se věnoval mnoha praxím jako třeba všem přípravným praxím: stovky tisíc poklon, stovky tisíc mandal a mnoho dalších. A nejen to. Kdykoli měl prázdniny, věnoval se duchovním cvičením v ústraní, jako meditacím Jamantaky, Vadžrajogíní nebo Lamrimovým meditacím. Vskutku kombinoval intelektuální studia s praxí.

Několikrát na tom nebyl fyzicky moc dobře, ale přesto se stále věnoval poklonám, obcházení a obětování mandaly. Byl už starší mnich a stále to všechno dělal. Jeho etické jednání také bylo tak čisté, výjimečné. Je to velmi vzácné i ve velkých klášterech. Jeho život byl dokonalou ukázkou úplné lamrimové stezky. Toho všeho jsem byl svědkem každý den po 33 let. A poslední okamžik, způsob jeho odchodu, se podobal dokonalému završení. Do posledního okamžiku jsem si byl jist, že byl osvíceným Mistrem.

Geše Rinpočhe strávil celý život tím, že nám, svým žákům pomáhal a nyní si velmi dobře uvědomuji, že jedním z důvodů, proč odešel, bylo prospět svým žákům. Jeho život se vskutku podobal životu Buddhy. Buddha mohl žít tak dlouho, jak si přál, aby prospíval mnoha cítícím bytostem. Žil ale 80 let. Cítící bytosti díky nevědomosti nepochopily, jak vzácné bylo žít blízko Buddhy, považovaly to za samozřejmost. V takové situaci Buddha opustil své tělo, aby měly o čem přemýšlet. A nejen to; všichni museli tvrdě pracovat a během krátkého období po Buddhově odchodu se mnoho lidí stalo Arhaty. Byl to velký posun.

Podobným způsobem se to přihodilo i mně. Náhle odešel a to byl pro mě obrovský šok. Na počátku bylo dokonce nemožné přemýšlet o pokračování v práci bez něj úplně ve všem. Ale my jsme museli pokračovat. Na má bedra padla veškerá zodpovědnost, a to mě nutilo se o všechno postarat. Bez něj to bylo velmi obtížné. Ale přesto jsem se snažil splnit jeho přání. Když nebyl nikdo, kdo by mě postrčil, musel jsem to udělat sám, zvláště poté, co se vrátil. K čemu mě Geše Rinpočhe nedonutil za svého života, to mi ukázal svým odchodem a poté návratem.

Od začátku jsem věděl, že se vrátí. Teď jsem zodpovědný také za jeho výchovu. Dělám spoustu věcí, které jsem předtím nikdy nedělal. Mnohokrát si říkám: "Tohle je jeden z Gešeho triků, jak mě postavit do správného směru." Dokonce na praktické úrovni musím dělat spoustu věcí jako třeba časně vstávat. V tom vidím Gešeho obratnost: předtím jsem ho nenásledoval, tak používá jinou metodu.

Pokračuje ve stejných věcech jinou metodou. Předtím přišel jako můj učitel, aby mi řekl, jak dělat správné věci a vyhnout se špatným. Nyní přichází jako dítě, jako můj student - protože teď se předpokládá, že jsem učitel - a stále mě strká správným směrem. Vlastně nevidím žádný rozdíl. Je absolutně stejný s nepatrně odlišnou formou.

V době, kdy odešel Tričang Dordžečhang změnil Geše svůj postoj. Mnohokrát opakoval jako vtip: "Jsem osoba, které už moc času nezbývá." A jednou vyslovil potřebu, že máme shromažďovat všechna učení, která dával, všechny kazety a tak podobně. Z jeho strany bylo mnoho náznaků, které mi byly velmi jasné, na druhou stranu bylo také mnoho náznaků, že se vrátí. Skutečně byl počat přesně jeden rok poté, co odešel.

Od začátku jsem byl přesvědčen, že se vrátí, ale chtěl jsem si být naprosto jist. Nechtěl jsem strávit celý život péčí o dítě, které nazývám svým učitelem, aniž bych věděl, že je to opravdu můj učitel. Samozřejmě že je dobré někomu pomoci, ale tohle je docela něco jiného. Od počátku jsem se radil s Jeho Svatostí 14. Dalajlamou, jinými Rinpočhei a orákulem. Všichni byli za jedno: "Přijde." Od prvního momentu Jeho Svatost říkala: "Nespěchej, dítě přijde a ukáže se samo." Orákulum říkalo to samé: "Nebuď zbrklý, buď trpělivý. Přijde do rodiny, kde se praktikuje Dharma a která má čisté svazky s předchozím." To bylo jisté znamení: nemusel jsem nahlížet do všech buddhistických rodin na světě.

Nikdy v životě jsem nemíval zvláštní sny nebo něco takového. Poté, co Geše odešel, jsem od určité doby měl mnoho snů. Byl jsem zodpovědný za objevení nové reinkarnace, a tak jsem měl mnoho znamení a čistých náznaků. Byly tak čisté, že bych jej mohl nalézt, kdybych následoval ty sny, ale nechtěl jsem udělat chybu. Jsem totiž velmi skeptický a nikdy nevěřím neobvyklým věcem. Díky této skeptické mysli jsem měl sny, ale na začátku jsem jim nevěnoval pozornost.

Ale později jsem byl překvapen: přicházelo ke mně mnoho a velmi čistých znamení. Ostatní žáci pozorovali také tento druh znamení. Třeba Helmut měl sen, později jsme spočítali, že se mu zdál přesně ve chvíli, kdy byl Geše počat. Nádherná kosmická loď sestupovala k domu vezouc Gešeho. Já a Helmut jsme tam šli, byla to tibetská rodina s několika dětmi a Geše byl jedno z nich. Když jsme vyšli ven, Helmut se otočil a letmo zahlédl číslo domu. Když se probudil, to číslo si pamatoval. Později jsme v Indii pátrali po tom čísle, ale nemohli jsme ho najít. Když jsme nakonec Rabten Tulku Rinpočheho objevili, zjistili jsme, že to bylo telefonní číslo jeho rodiny. V Indii jsou totiž velmi krátká čísla, někdy ze tří nebo čtyř číslic. To bylo opravdu zvláštní.

Měli jsme mnoho takových znamení. Mnohokrát jsem ve snu šel za Tričang Rinpočhem a pokaždé jsem se ho ptal na Gešeho. On mi vždy odpověděl: "Neboj se, on se vrátí." Jednou mi řekl: "Narodí se v bohaté rodině." Skutečně se narodil v rodině lékařky Amy Losang. Jeho babička byla také lékařka Losang Drolma. Na tibetské poměry je to dobře situovaná rodina. Mají také velmi čisté Dharma svazky, protože hlavní učitel Amy Losang byl Tričang Dordžečhang.

Kvůli jeho vyhledání jsem jel do Indie mnohokrát. Nejprve jsme zjišťovali, jestli se narodil v tibetské nebo západní rodině. Ale pak to bylo jasné, že se narodil znovu jako Tibeťan. Také tu bylo znamení, vztahující se k roku narození. Viděl jsem spoustu rodin s dětmi, které se narodily ten rok, což byla dobrá příležitost k setkání se s mnoha Tibeťany. Byl jsem všude: mnoho Tibeťanů vyprávělo mnoho příběhů o svých dětech, jako třeba "zdálo se mi o lotosových květech nebo o buddhách" a tak podobně. Některé z těch dětí byly opravdu zvláštní. Později bylo jedno z nich rozpoznáno jako reinkarnace jiného lamy.

Když jsem ho poprvé potkal, byl velmi malý a velmi klidný. Jeho rodina byla také velmi klidná. Je to velmi zvláštní rodina, velmi milí lidé. Ještě mu nebyly ani dva roky a už bylo velmi jasné, že to je Geše Rinpočhe. Byl jsem si naprosto jist, že to je ten pravý. Ale poslední rozhodnutí bylo na Dalajlamovi a ten vybral vnuka Amy Losang: Rabten Tulku Rinpočheho. Krátce poté, když už Rinpočhe začal chodit, vrátili jsme se do Indie a Rabten Tulku Rinpočhe přišel do našeho hotelu a zůstal tam celý den. Druhý den ráno přišel sám, velmi brzy. Bál jsem se, protože byl tak malý a hotel byl dost daleko od jeho domova. Každé ráno ho musel někdo vyzvednout, pokaždé byl připraven, čekal. Večer jsme ho zase odvedli, protože jsem si myslel, že v noci chce být dítě se svými rodiči. Ale po několika dnech mi řekl: "Chci spát tady."

Jednoho dne mě poprosil, abychom jeli do retreatového domu Geše Rinpočheho nad Dharamsalou. Plánovali jsme tam jet, ale on chtěl hned. Tak jsme ho vzali s sebou. Nesli jsme ho na ramenou a cestou tam bylo mnoho květin, načež řekl: "Natrhejte je." Když jsme dorazili k domu, měli jsme spoustu květin a jakmile vstoupil do místnosti byl nadšený. Vzal všechny květiny a začal je rozhazovat kolem, takže místnost byla za chvíli plná květin! Obvykle byl a je velmi tichý, ale tehdy poskakoval a házel květy rododendronu po celé místnosti! Bylo to zvláštní, ale zároveň krásné.

Když se poprvé setkával s jinými lamy, býval trošku stydlivý a stěží dělal poklony atd., ale když jsme šli navštívit Tričang Čoktrul Rinpočheho (v jeho předchozím životě jeho hlavního učitele) vběhl do domu před námi. Měl naspěch, aby dělal poklony a byl plný radosti a respektu. Láskyplné pouto mezi těmito dvěma mladými reinkarnacemi je velmi dojemné a stojí za povšimnutí. Tričang Čoktrul Rinpočhe se o něj stará jako o svého mladšího bratra.

Mnohokrát mi vyprávěl věci, o kterých mohl vědět jen Geše Rinpočhe a přesně poznal každého ze svých žáků.

Byl a je neobyčejný. Ne ve smyslu, že dělal nějaké zázraky, ale že byl tak spontánní, moudrý a klidný. Přijel žít sem do Evropy, když byl tříleté dítě. Rodina tu s ním zůstala, avšak jen 6 měsíců. Všechno pro něj bylo dobré. Když se vraceli zpět do Indie, nebyl vůbec smutný a radostně se loučil. Ve srovnání se mnou, já jsem musel vidět maminku velmi často a když odjížděla, byl jsem velmi smutný. Chtěl jsem dělat to či tamto a když jsem nemohl, trpěl jsem, jako mnoho dětí. Ale on takový není, nikdy jsem s ním neměl potíže, jediná potíž je v tom, že málo jí.

Nikdy nic nežádá, není nikdy rozčilen, nešťastný či smutný. Do té doby jsem nikdy, ale opravdu nikdy takové dítě neviděl. Je také velmi inteligentní. Mívám pocit, že ho neučím, ale jen mu něco připomínám. Nemá vůbec problém se studiem. Hodně dětí studovat nechce, je to pro ně nuda a stěžují si. Jemu to nevadí. Je v pohodě. Všechno mu jde dobře, také púdži. Vede púdži jako starý lama a je schopen je dělat celý den. Pro něj žádný problém.

Mentálně je velmi silný, ale současně velmi jemný. Je to docela zvláštní už v jeho třinácti letech, je to dospívající člověk. Je moudrý, když ho žádám o radu v nějaké důležité otázce, je velmi rozvážný. Samozřejmě, že si rád hraje, je velmi dobrý v lyžování, na snowboardu, dobře plave atd. Hrát s ním je radost. Má smysl pro humor. Také pěkně kreslí komiksy nebo graffiti, jsou to úžasné věci. Příliš se tím nezabývá, ale má to rád.

Jsem šťastný, neustále se modlím za jeho dlouhý život.

Když  se vrátil, bylo to jako by se vrátil život. V naší tradici je to něco opravdu vzácného a podivuhodného. Mistři se stále vracejí, nikdy nás neopouštějí!

 

Dario Tesoroni

Základy buddhismu

archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR