Jestliže se ptáme, co je hlavní věcí v buddhismu, správná odpověď zní, jsou to živé bytosti. Ve středu pozornosti Buddhova učení nestojí ani sám Buddha, ani osvícení, ani nirvana, ani konečná skutečnost a ani žádné zvláštní božství. Ve středu Buddhova učení stojí pouze bytosti. Všechno, co Buddha učil a vykládal, je zaměřeno na bytosti. Poučení Dharmy nejsou nic jiného, než vysvětlení situace, ve které se živé bytosti nacházejí, její příčiny a taktéž prostředky, jimiž se dá tato situace změnit k lepšímu. Samsara a nirvana jsou, stejně tak jako plné osvícení, stavy mysli bytostí. Protože existují živé bytosti, jsou poučení Dharmy tak významné a nutné, a jsou to bytosti, které dávají všemu význam a smysl.
Hodnota nějakého předmětu, nějaké činnosti nebo nějaké představy může být posouzena pouze svým účinkem na živé bytosti. Bez vztahu k živým bytostem nemáme žádnou možnost rozlišovat mezi právem a neprávem, mezi užitečným a neužitečným, mezi prospěšným a neprospěšným. Samy bytosti tvoří základ každého náhledu, etiky a praxe. Potrava se považuje za užitečnou, protože pomáhá bytostem zůstat při životě, jed se považuje za škodlivý, protože může vést ke smrti.
Stejným způsobem může být měřena i hodnota myšlenky nebo jednání, a to pouze na základě užitku nebo hodnoty, kterou přinášejí živým bytostem. Drahokamy jsou považovány za něco velmi cenného, tato hodnota jim byla ale propůjčena lidmi. Samy ze sebe neobsahují tyto kameny žádnou jakoukoli hodnotu. Zrovna tak, jen vzhledem k užitku, který přináší živým bytostem, může být posuzována platnost a působivost vědy, náboženství a filosofií. Také přírodní pohroma je jen tehdy skutečná katastrofa, jestliže způsobí škody živým bytostem.
Jak jsme se již zmínili, točí se poučení Buddhy se všemi svými aspekty a rovinami výlučně kolem živých bytostí. Jsou dány jen kvůli bytostem a myšleny k tomu, aby byly bytostmi používané a uskutečněné.
Že živé bytosti hrají tak velkou roli, záleží na tom, že z celého spektra fenoménů jedině ony mají mysl nebo vědomí, nebo bychom také mohli říci, že jsou vědomím "posedlí". Tato mysl disponuje výjimečnými vlastnostmi. Je to ono, co propůjčuje živé bytosti schopnost vědět, cítit, myslet, pamatovat si. Těmito vlastnostmi mysli se bytosti zásadně liší od ostatních fenoménů. Při tom nehrají vzhled a velikost žádnou roli. Jestliže je bytost velká, malá anebo dokonce nepatrná, zda stojí a chodí na dvou, čtyřech nebo šesti nohách, nebo má možná ještě více nohou, vše to nemá žádný význam.
Počítač může být schopný vykonávat neuvěřitelně vymyšlené funkce; přesto nebude nikdy schopen pocítit ani špetku radosti nebo bolesti. Proto nemůže osoba, která pracuje na počítači nasbírat ani pozitivní ani negativní karmu a je jedno, jak s ním zachází, nehledě na to, jaký má vliv nesprávné zacházení na jeho majitele. Počítač nemůžeme zabít, i kdyby byl velký jak chce, ale velmi lehce můžeme udělat velikou chybu, když zabijeme mravence.
Jestliže něco vlastní (je vybaveno) mysl(í) nebo vědomí(m), splňuje tím definici pro živé bytosti a zasluhuje být středem nejvyšší pozornosti a být respektováno. Právě proto, že je mysl nejdůležitější znak každé živé bytosti, je v buddhismu považováno porozumění mysli a její povaze za nejdůležitější. Za všechna jednání a jejich důsledky na individuální a kolektivní úrovni nese odpovědnost jedině mysl.
Mistr Čandrakirti ve svém díle Madhyamakavatara říká:
„Nic jiného než mysl přinesla (stvořila) ta rozmanitá
bytí (existence) a světy jejich "schránek".
Učí se, že všechny živé bytosti bez výjimky
povstaly z karmy.
Kde mysl přestane existovat,
není už žádné karmy.“
Podle toho je svět každé schránky bytosti, což znamená každé okolí (prostředí) živých bytostí tak jako jeho obyvatelé, přímo či nepřímo stvořen myslí. Pokud je mysl, která vede naše myšlení a jednání ovládána nevědomostí a různými zaslepeními, přináší nám koloběh utrpení.
Gonsar Tulku
Z připravované knihy Geše Rabtena Mysl a její funkce